Cestopis: Malta. Slunečná perla Středomoří
O Maltě jsem poprvé slyšela, když jsem v 90. letech hltala z televizních obrazovek Hry bez hranic. Občas jsem ještě čítávala články o maltézských rytířích, ale přiznám se, že tady mé vědomosti o malé ostrovní zemi končily. O to víc jsem na ni byla zvědavá.
Vyrazili jsme vlakem do Vídně a kolem půl osmé večer už jsme přistávali na kapesním mezinárodním letišti ve městě Luqa. Koncem ledna jsme si ze 2 °C polepšili na rovných 16 °C. A jak to na souostroví menším než Praha s celkovým počtem obyvatel jen o málo vyšším, než má Brno, vypadá? Maltská republika se rozprostírá na třech ostrovech, jmenují se Malta, Gozo a Comino. První poznatek byl, že se řídí vlevo. Tím dalším bylo, že se v zimě nepoužívá topení. A že je i přes slunečné podnebí uvnitř domů chladno a vlhko.
Promenáda v rybářském městečku Marsaxlokk.
Po západu slunce se Valletta začíná rozsvěcet.
Jako Babylon
Každý tady ovládá angličtinu, jenže Malťané komunikují v maltštině. Zní měkce a zpěvavě jako arabština, do které se někdy připlete anglické nebo italské slovíčko. Aby také ne! Vystřídali se tu Féničané, Kartáginci, Římané, Arabové, Sicilané, Francouzi a Britové. Ti všichni tu zanechali svou stopu v podobě architektury, jazyka a kuchyně. Různé kultury se na ostrovech mimochodem setkávají dodnes, dá se zde zajít na italskou pizzu a zmrzlinu, do anglického či irského pubu, na turecký kebab, libanonská kuchyně voní na každém rohu nebo vás sveze indický řidič. Dětská hřiště připomínají Babylon, děti na sebe pokřikují různými jazyky. Přesto na nich panuje shoda – děcka to jako překážku nevnímají.
Zašli jsme si na zmrzlinu. K ní jsme si objednali kafíčko a přestávku si vychutnali v malém parčíku s výhledem na zakotvené lodě v zálivu. Vnímali jsme jižanskou srdečnost a pohostinnost. Nikoho by tu nenapadlo podvádět, a když jsme si odnesli své dobroty pod strom kousek opodál, nikdo neřešil, že jsme ještě nezaplatili.
Po Britech na Maltě zůstaly ikonické telefonní budky.
Exponáty leteckého muzea z bitvy o Maltu.
Uprchlý malíř
Hlavní město Valletta působí jako v době svého založení. Staré paláce z vápencových kvádrů s masivními dveřmi vypadají na první pohled nedobytně. Barva dřevěných krytých balkonů, okenních rámů a vstupních dveří na každém domě ladí, a přestože každý majitel domu použil jinou, vypadá tato barevná směsice vlastně přívětivě a vesele. Hlavní město má hned dvě katedrály: konkatedrálu sv. Jana a katedrálu sv. Pavla. Vobou jsou umístěná vzácná umělecká díla. Třeba malíř Caravaggio tu zanechal hned dva obrazy. Když uprchl z Říma, kde byl obviněn z vraždy, našel na rok azyl u maltézských rytířů. Ti ho však nakonec uvěznili také a on uprchl podruhé. Opravdovým skvostem jsou udržované zahrady, do nichž měli v minulosti přístup pouze rytíři. Horní zahrady Barrakka se nachází na nejvyšším bodě Valletty a poskytují dobrý rozhled na okolní zálivy. Obloukové průčelí původní budovy bylo ponecháno jako líbivý prvek, v zahradě rostou palmy a barevné záhony lemují několik fontán. Na sluníčku jsme se nahřívali ve venkovní kavárně a pozorovali ruch v zálivu pod námi. Kolem nás se procházely všudypřítomné kočky. Z idylky nás vyrušil až šrumec na hradbách – začínala historická ceremonie. Vojáci nabili děla a vystřelili slavnostní salvu.
Na náměstí Pjazza Teatru Rjal bývala dřív budova opery, dnes je tu kulturní scéna pod širým nebem.
Ursula Street je nejfotogeničtější ulice ve Vallettě.
U zálivu Marsamxett je umístěná vyhlídková plošina Tigné s nejlepším výhledem na béžovorůžové panorama hlavního města. Západ slunce rozzáří neomítnuté vápencové fasády a zabalí město do romantického růžového hávu. Příjemná atmosféra z ulic nemizí ani v tuto hodinu. Obloha se taktéž barví dorůžova a místní rybáři se snaží ulovit si večeři. S padající tmou na obzoru pomalu mizí silueta baziliky se složitým názvem Santwarju tal-Madonna tal-Karmnu. Její 42m vysoká kopule byla postavena na místě původního kostela ze 16. století, který během druhé světové války vybombardovali.
Příliš mnoho aut
Vzemi je vysoký počet aut a každý den prý přibude 32 dalších. Celkem se jich po silnicích pohybuje přes 430 000 a toto číslo dělá z Malty zemi se třetím nejvyšším počtem automobilů na
1 000 obyvatel v EU. Vláda se snaží čísla snižovat a pobízet místní i turisty, aby používali jiný druh dopravy. Autobusové linky díky tomu jezdí často a vlastníci maltských nemovitostí mají MHD zdarma. My jsme využívali předplacenou kartu Tallinja. Stojí 25 eur a platí sedm dní neomezeně. Na řidiče se na zastávkách musí mávat, jinak jedou dál. Na většině zastávek i v autobusech je wi-fi zdarma. Naši čtyřletou dceru pouštěli všichni automaticky sednout. Vaplikaci jsme si vyhledávali další spoje a schválně vybírali různé trasy, abychom toho viděli co nejvíc. S malým dítětem bychom nezvládli všechno obejít, a tak jsme už dávno zavedli tuhle metodu objevování. Už tak úzké ulice ještě zužují zaparkovaná auta a v jedné ostré zatáčce se přes veškerou snahu autobus nedokázal vytočit a do jednoho vyčnívajícího auta narazil. Řidič škodu obhlédl, nahlásil a pokračoval jinudy. Díky tomu jsme viděli část města, kam bychom se jinak nevydali.
I v těchto obydlích na útesech se dá žít.
Po stopách maltézských rytířů
Hlavní město Malty se jmenuje Valletta podle zakladatele Jeana de Vallette, francouzského šlechtice a velmistra řádu maltézských rytířů. Řád byl založen v roce 1099 v Jeruzalémě coby řád hospitalitů, tehdy ještě známý jako řád sv. Jana. Členové sloužili trpícím, bránili křesťanské poutníky a hodnoty. O 200 let později se usídlili na Kypru, ještě později na Rhodu a v roce 1530 se přesunuli na Maltu, odkud převzali svůj novodobý název. Jejich aktivity se tehdy omezily pouze na ty vojenské. Při svém tažení Evropou v roce 1798 je Napoleon vyhnal i odtud a oni zamířili do Říma. Ačkoli řád neovládá žádné teritorium, považuje se za suverénní entitu pod ochranou mezinárodního práva.
Monumentální schodiště vedle budovy parlamentu.
Pomník guvernéra Thomase Maitlanda v Horních zahradách Barrakka.
Každé dveře na Maltě jsou natřené jinou barvou.
Z plošiny Tigné je nejlepší výhled na záliv Marsamxett a na Vallettu.
Pojízdný stánek s ovocem a zeleninou.
Tiché město
Mdina je nejstarším městem na Maltě, její počátky sahají do doby před 4 000 lety. Stojí na kopci v srdci ostrova a až do 16. století byla rovněž městem hlavním. Poté se většina obyvatel odstěhovala, proto se jí přezdívá Tiché město. To platí dodnes, autům je sem totiž vjezd zakázán. Trvale zde žije pouhých 250 obyvatel. Zřejmě i díky tomu si město zachovalo jedinečnou atmosféru. Využili jsme nabídku a pronajali si kočár s koňmi, ve kterém jsme celé město projeli a prohlédli si skrytá tajemná zákoutí včetně nejstaršího domu na Maltě nebo katedrály sv. Pavla, pod kterou se nachází spleť katakomb. Hned za hradbami Mdiny vyrostlo novější město – Rabat. Tam jsme po projížďce zamířili na dětské hřiště. Vnitrozemí je skalnaté a suché. Nenachází se zde žádná celoročně tekoucí řeka, s vodou se musí hodně šetřit. Přesto hraje příroda všemi barvami. Vzahradách i mimo ně roste bujná vegetace nenáročná na vodu. K vidění jsou kromě palem velké kaktusy, citronovníky, mandarinkovníky a husté keře bugenviley takřka celoročně obsypané sytě barevnými květy. Pro jedinečnou fotogeničnost si tyto ostrovy často vybírají filmové produkce. Natáčel se zde například slavný Gladiátor, nejnovější Vražda v Orient expresu, Souboj Titánů a spousta dalších snímků.
Když vás nemoc uvězní
Hned třetí den mě překvapila ostrá bolest, ze které se velmi rychle vyvinul těžký zánět středního ucha s prasklým bubínkem. Musela jsem vyhledat lékaře. Předepsal mi antibiotika a zakázal letět letadlem. Na víc než týden jsem ulehla do postele a v tu chvíli nám bylo jasné, že si pobyt prodloužíme. De facto uvěznění na ostrově jsme si uvědomili, že ani v dnešní době není možné odcestovat kdykoli kamkoli. Ani po týdnu mě bolest a komplikace nepřecházely. Dostala jsem další antibiotika a doporučení ke specialistovi na kliniku ve městě Birkirkara. Lékař potvrdil zákaz létání a přidal další léky. Poté začala bolest naštěstí konečně ustupovat. Po skoro dvou týdnech marodění jsme navštívili Marsaxlokk. Čekal nás překrásný barokní kostelík a promenáda vinoucí se kolem zálivu. Oči jsme nemohli odtrhnout od průzračné zelenomodré hladiny se zakotvenými pestrobarevnými loďkami nazývanými Luzzu. Každou sobotu se na nábřeží pořádají rybářské trhy s nejčerstvějšími úlovky nachytanými právě z těchto barevných člunů. Rádi jsme přijali nabídku na výlet lodí. Napříč zálivem jsme propluli kolem obrovského tankeru na tekutý plyn. Ve srovnání s monstrózní lodí jsme si na zvlněné hladině připadali úplně malincí. Jeli jsme kolem útesu, na němž se tyčil neobvykle černobíle pruhovaný maják. Pokračovali jsme až k útesu, do kterého byl provrtaný otvor, jímž se dá proplout. U něho jsme se otočili a vydali se zpět. Ještě jsme si z moře prohlédli starou pevnost z 18. století a pak už jsme opět kličkovali mezi barevnými loďkami blízko promenády.
Barevné rybářské loďky Luzzo.
Mobilní aplikace
Nainstalovali jsme si několik mobilních aplikací, protože na Maltě přes ně funguje téměř všechno. Na svých cestách rádi ochutnáváme místní suroviny, proto jsme nejdřív využili dovážkovou službu nákupů. Příjemně překvapení jsme za necelých 20 minut otvírali kurýrovi.
Karnevalový průvod
Nasedli jsme do zpátečního autobusu a ve Vallettě úplnou náhodou vystoupili do karnevalového průvodu, jímž se uzavírá pět dní trvající karneval, který vrcholí na Popeleční středu. Nemohli jsme se nepřipojit ke společnosti masek, tanečníků, hudebníků, alegorických a hudebních vozů a ke spoustě přihlížejících. Karneval se jmenuje Il-Karnival ta’ Malta a je jako většina předvelikonočních karnevalů obrovský, hlučný, veselý, barevný, plný kostýmů s peřím, přehlídek, tanečních soutěží, pouličních divadel, koncertů a různých party. Chod města se kvůli veselí každoročně výrazně zpomalí. Severozápad a pobřeží Malty jsou velmi hustě osídlené. Zástavba je rozdělená do měst, která z našeho pohledu působí kvůli malé rozloze spíš jako čtvrti. My jsme například bydleli ve městě Gżira a přes ulici jsme se dívali na město Sliema. O pár ulic dál už začínal San Ġiljan a za zálivem Valletta. Ve vnitrozemí jsou vzdálenosti mezi jednotlivými sídly větší, stále se nicméně dá celý ostrov v podstatě přejít pěšky. Vnejširším bodě měří zhruba 25km. Zajímavé mi přišlo, že na Maltě se prý používají různé dialekty a podle toho, jak kdo mluví, dokážou místní rozeznat, ze kterého města pochází. Až čtvrtá kontrola u lékaře ukázala, že po necelých čtyřech týdnech zánět ucha ustoupil natolik, abych zvládla cestovat letadlem. Svou nečekaně dlouhou cestu za poznáváním jsme tedy ukončili a odletěli domů.
Součástí karnevalového průvodu je soutěž o nejkrásnější kostým.
Článek byl publikován v magazínu ČD pro vás (6/2024).