S Terezou Košnařovou jsme se poprvé setkali jako sousedé na dětském hřišti v Labětíně. Později jsme zjistili, že mimo to, že je skvělá maminka úžasné holčičky, je také vášnivá cestovatelka. Když pořádala v Řečanech nad Labem Cestopisnou přednášku o Bolívii, pomáhali jsme jí s propagací. Na přelomu roku jsme se dozvěděli, že Tereza chystá vydání své knižní prvotiny. Položili jsme tedy Tereze pár otázek, abyste se s touto zajímavou obyvatelkou Přeloučska mohli blíže seznámit i vy.

Terezo, jak jste se k cestování dostala?

Vždycky říkám, že jsem se s láskou k cestování už snad narodila. Když mi bylo sedm osm, koukala jsem s babičkou na televizní cestopis o Tahiti. To místo mě tenkrát natolik nadchlo, že jsem se hned přihlásila na francouzštinu, abych se tam domluvila, až tam pojedu. Postupem času jsem začala vyjíždět více a dále a každá další cesta nebo výlet mě utvrzovaly v tom, jak mám cestování ráda a že chci poznávat další místa. Líbilo se mi dobrodružství, které jsem prožívala. Shodou okolností jsem se později začala zajímat ještě o dobrovolnictví. A proto jsem si vysnila nějakou dlouhou cestu, na které bych mohla tohle všechno spojit.

Co vás vedlo k tomu napsat knihu?

Když jsem v roce 2011 odjížděla na půlroční cestu po Asii, kolegové z kanceláře mi na rozloučenou darovali deník, abych svoje putování dokumentovala. Poctivě jsem si zapisovala postřehy a každodenní zajímavé nebo pro mě důležité události a nakonec jsem za tu dobu popsala tři takové deníkové knihy. Zároveň je mým koníčkem fotografování, takže jsem tam pořídila i spoustu fotek. Když jsem po návratu cestu rekapitulovala, říkala jsem si, že by byla škoda nechat všechno tohle ležet uzavřené v šuplíku. Začala jsem zápisky zpracovávat a nakonec se mi podařilo utřídit je a vznikla z toho kniha. Pojmenovala jsem ji Jednou se mi splní sen.

Přiblížíte čtenářům, o čem kniha je?

Těch zážitků bylo tolik, že jsem je musela rozdělit do dvou dílů. První z nich, o Nepálu a Indii, bych právě chtěla vydat. V Nepálu jsem jako dobrovolník učila angličtinu v dětském domově, sžívala se s nepálskou rodinou, která mě u sebe na vesnici ubytovala, poté jsem se přesunula do Himalájí a vyšlapala do základního tábora hory Annapurny. V Indii jsem napříč subkontinentem navštěvovala známá i méně známá místa. Kromě toho, že v knize popisuji navštívená místa a přibližuji, jak to tam chodí, přidávám také osobní zážitky. V dětském domově jsem měla na starosti 27 dětí, můžete si přečíst, jak a proč se tam všechny dostaly a jak jsme třeba všichni trávili čas bez elektřiny, bez televize, bez tekoucí vody. Nebo jak žije běžná nepálská rodina a jak to u nich v domě vypadá. Jak se cítí člověk uprostřed Himalájí, takřka na vrcholku světa. V Indii bylo hodně zajímavé přesunovat se na obrovské vzdálenosti vlakem nebo navštěvovat staletí staré hinduistické chrámy. A jak jsou třeba Indové přátelští, někdy až vlezlí a jestli jsem se naučila nenechat se na každém kroku šidit. V knížce je také spousta fotografií, takže čtenář může všechna ta místa spatřit mýma očima.

Kde a kdy se dá vaše kniha pořídit?

V nakladatelství Pointa, které jsem zvolila, se vydání řeší prostřednictvím crowdfundingové kampaně. Zájemci si knihu ve vybraných množstvích předplatí a je nutné do té doby nashromáždit celou částku potřebnou na vydání knihy. Pokud se to nepodaří, kniha nevyjde. V předprodeji není žádný zisk, celá částka pokrývá náklady na vydání. Pokud se kniha nevydá, předplatitelům se peníze automaticky vrátí na účet. Knihu si lze objednat na: https://bit.ly/KupSplnenySen.

Co nejlepšího vám cestování přineslo?

Kromě toho dobrodružství a spousty krásných míst, která jsem navštívila, z nichž mnohé mimochodem naživo působí úplně jinak než na fotografiích, je pro mě asi nejvýznamnější poznání. Poznání, jak to v každém takovém místě funguje. Že všude na světě žijí lidé, kteří mají vesměs stejné potřeby, a sice; že chtějí spokojeně a ve zdraví žít svůj život. A také nesmím opomenout nová přátelství s lidmi z celého světa.

Jaká země vás zaujala nejvíce?

Každá má něco do sebe a není země, kde by se mi vyloženě nelíbilo. Nejvíc však asi tíhnu ke španělsky mluvícím zemím a pokud je tam teplo, moře a sluníčko, je to pro mě ideál.

Cestujete stále?

Ano, i když covid nám spoustu plánů změnil. Pak taky máme tříletou dceru, která má vlastní zájmy, což jsou hřiště a jiné, pro ni atraktivní aktivity. Miluje moře a písek, takže tam by mohla být pořád. Ale třeba dlouhé horské túry, chození po památkách nebo časté přesuny z místa na místo ji samozřejmě nelákají. Z tohoto důvodu jsme museli naše cestování dočasně uzpůsobit a celkově zpomalit. Snažíme se ale jezdit na výlety, ať už z domova nebo na dovolených, ukazovat jí zajímavosti a postupně jí lásku k cestování tímto způsobem předávat.

Cestujete také po Česku?

Ano, o víkendech jezdíme na výlety po okolí, navštěvujeme hrady, zámky, parky a místa, která ještě neznáme. Snažíme se chodit do přírody. O některých dovolených se přesunujeme i dál. Mám oblíbená místa např. v Krkonoších nebo se mi líbí Pálava na jižní Moravě. Manžel má zase rád Šumavu a západní Čechy. Máme radost, když se nám podaří objevit nějaké malebné zákoutí, kam se pak rádi vracíme. Součástí těch výprav je i poznávání nových hřišť a míst s dobrou zmrzlinou a kávou.

Jsou nějaké cestovatelské neduhy, se kterými jste se setkala?

Kromě potíží kvůli kontaminaci jídlem nebo pitím, které se občas přihodí kdekoliv, můžu zmínit snahu navštívit nebo poznat na cestách úplně všechno. Když se například jede na prodloužený víkend do nějakého evropského města, na plánu je navštívit všechny památky a významná místa. To pak člověk lítá z místa na místo, nikde se nesmí zdržet ani o trochu déle a je nervózní, když třeba někde při přesunu nabere zpoždění. Připadá mi, že si tu cestu pak ani nemůže tolik užít a je akorát schvácený. Tohle jsme se už naštěstí odnaučili. Radši si návštěvu daného místa někdy v budoucnu zopakujeme. Anebo třeba ne a nic se také nestane.

Jaké jsou vaše další plány / vize?

Kromě zdraví a rodinné spokojenosti, je to v té cestovatelské rovině především to, že dceři začneme ukazovat více svět a možnosti, které nabízí. Těším se, až s ní začneme cestovat tak, jak jsme dříve cestovali s manželem nebo já sama ještě předtím, než jsme se spolu poznali.
Co se týče knihy, tak je už připravený druhý díl. To je ta druhá část cestování po Asii, kde popisuji zážitky z jihovýchodní Asie, kam jsem se po Nepálu a Indii přesunula.
A pak se mi stále ještě nepodařilo navštívit Tahiti. (smích)

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor redakci poskytla: Tereza Košnařová

Další informace a fotografie naleznete na Tereziných profilech na sociálních sítích: InstagramFacebook