Když jsem v roce 2015 pořádala svojí úplně první přednášku, o Galapágách, měla jsem obrovskou trému.

Postavit se před spoustu cizích lidí a hodinu a půl jim něco vyprávět a poté ještě odpovídat na otázky, to pro mě byla úplně nová disciplína. Vedle toho, co přesně budu říkat, jsem hodně řešila třeba také to, abych se nepřeřekla nebo co kdybych náhodou na něco zapomněla.

Dnes už nic takového neřeším. Chci se hlavně propojovat se svým publikem. Před každým začátkem mívám trému pořád. Ale po prvních větách ze mě spadne a můžu se pak plně soustředit na navazování kontaktu s posluchači.

Aby je zaujalo nejenom to, co říkám, ale také, jak to říkám. Vnímám, kdy věta vyloudí na tvářích emoce, které dále rozvíjím. Například hned k tématu přidám jednu dvě věty nebo naopak něco zkrátím. Hodně improvizuji a snažím se předávat informace o svých cestách i s atmosférou. Přesně tak, jak jsem je zažila já. Chci, aby přednášky návštěvníky bavily. Aby si domů odnesli dobrý pocit z příjemně stráveného večera. Ta výměna energie mezi námi mě baví stále víc.

V současné době objíždím přednáškové sály s pěti různými tématy: Bolívie, Galapágy, Kolumbie, Poutní cesta do Santiaga de Compostela a Povídání o mojí knize Jednou se mi splní sen.

Termíny a místa konání přednášek najdete zde.